V České republice je v současné době chováno zhruba osm nejrozšířenějších druhů krmného hmyzu, u kterých se dá předpokládat i využití v gastronomii.
První skupinou jsou potemníci:
- Moučný červ – Tenebrio molitor – nejrozšířenější druh, nejvhodnější pro průmyslové zpracování
- Potemník brazilský, někdy je také uváděno potemník peruánský – Zophobas morio – největší druh u nás chovaného potemníka
- Potemník stájový – Alphitobius diaperinus (někdy také označován jako Buffalo) – patří mezi nejmenší druhy potemníků
Druhou skupinu tvoří rovnokřídlý hmyz:
- Cvrček domácí – Acheta domesticus – nejrozšířenější druh chovaných cvrčků, má spíše subtilnější tělesnou stavbu, není tolik citlivý na vnější faktory chovu
- Cvrček banánový – Gryllus assimilis – masitější a klidnější druh cvrčků, patří mezi druhy s nejtišší stridulací (cvrkáním), náročný na kvalitu chovných podmínek
- Saranče všežravá – Schistocerca gregaria – největší druh chovaných krmných sarančat, dobře se množí, je ale velmi náročná na kvalitu chovných podmínek
- Saranče stěhovavá – Locusta migratoria – menší, nevýrazně zbarvená sarančata, s nižší produkcí a nižšími energetickými nároky na chov
Třetí skupinu tvoří řád švábi:
- Šváb argentinský – Blaptica dubia – nejrozšířenější šváb v českých chovech, má klidnou povahu, dobrou manipulovatelnost a dlouhý životní cyklus
Chovy hmyzu v České republice můžeme v současnosti rozdělit zhruba na tři skupiny:
- Malé chovy – produkce těchto chovů je několik litrů hmyzu měsíčně, většinou slouží celá produkce chovatelům ptactva a teraristiky k vlastní spotřebě. Takovýchto chovů je odhadem v České republice asi několik set a jejich chovy jsou umístěny zpravidla v domácích podmínkách. Chov většinou zvládá sám majitel.
- Chovy střední velikosti s produkcí několik set litrů měsíčně. Fungují většinou ve specielně upravených místnostech rodinných domů nebo hospodářských stavení. Takovýchto chovů je odhadem v České republice několik desítek. Výhodou je, že ani takto velké chovy neobtěžují okolí a sousedy. Chovy střední velikosti fungují většinou jako rodinné podnikání.
- Velké farmy – většinou se specializují na jeden druh hmyzu a dovedou vyprodukovat několik tisíc kilogramů či litrů hmyzu za měsíc. Pokud je mi známo, tak všechny velké farmy jsou umístěny v bývalých hospodářských objektech přizpůsobených na chov hmyzu. V současnosti je v České republice takovýchto farem zhruba 20. Farmy tohoto typu zaměstnávají většinou od 5 do 15 zaměstnanců.
Čeští chovatelé jsou velice zkušení a mají značné předpoklady hrát v Evropě v produkci hmyzu významnou roli. V současné době se vyváží 70-80 % produkce do západní Evropy, z čehož značná část již dnes končí ve zpracovatelském průmyslu jako doplněk krmiv. Momentální poptávka živého hmyzu ze zahraničí řádově překračuje tuzemskou nabídku a není možno ji v žádném případě naplnit.
Po dlouhé době systematické snahy se hmyz dostává do popředí zájmu laické i odborné veřejnosti a zařazuje se na seznam hospodářských zvířat. Po zásluze se začíná v Evropě hmyz označovat jako výrobní surovina „potravin nového typu“ a budoucí zdroj kvalitní živočišné bílkoviny s minimální zátěží na životní prostředí.
Zásadním mezníkem pro všechny producenty hmyzu v České republice je zařazení hmyzu na seznam hospodářských zvířat. V Evropě je považován hmyz za hospodářské zvíře od roku 2009 a to Směrnicí evropské rady 1069/2009. V České republice by se tak mělo stát přijetím novely veterinárního zákona 166/99Sb., očekávané v roce 2019, která by měla jednoznačně zařadit hmyz na stejnou úroveň jako ostatní tradiční hospodářská zvířata.
Příchod nové legislativy a otevírání nových příležitostí a možností nastolují nutnost změn a také spoustu práce a úsilí zejména v těchto oblastech:
- Registrační a schvalovací proces jednotlivých chovů tak, aby byly v souladu s veterinárním zákonem a materiály Ministerstva zemědělství České republiky, zejména „Zásadami správné zemědělské a výrobní praxe produkce hmyzu určeného pro lidskou spotřebu“.
- Postupné začleňování Spolku výrobců hmyzu do organizačních struktur v působnosti Ministerstva zemědělství ČR a zajišťování přenosu informací na členskou základnu.
- Modernizace starých hospodářských budov, popřípadě projektování a stavba nových tak, aby splňovaly požadavky uvedené ve veterinárním zákoně a dalších závazných předpisech.
- Zefektivňování výroby, zejména sestavení optimálních krmných dávek jednotlivých druhů hmyzu, kde se otevírá velký prostor pro spolupráci s výzkumnými ústavy a vysokými školami.
- Plemenářství a standardizace jednotlivých druhů hmyzu.
- Hledání a využívání nových technologií ustájení a nových chovných metod vedoucích k vyšší efektivitě výroby
- Zvýšení hygieny prostředí, boj s nemocemi a parazity.
- Spolupráce s vysokým a středním školstvím z důvodu nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Nikdo se touto tématikou v současnosti nezabývá ani okrajově, např. v současné době není v České republice ani jeden veterinář se specializací na hmyz.
Co mohou producenti hmyzu nabídnout českému zemědělství a čím mohou být do budoucna pro společnost zajímaví?
- Produkci kvalitní živočišné bílkoviny bez antibiotik, anabolik a jiné nežádoucí chemie díky obrovské celoroční plodnosti a krátkému výkrmovému cyklu hmyzu.
- Podstatně nižší požadavky na zábor zemědělské půdy při investiční výstavbě než v klasické živočišné výrobě, na 10-12 tun roční produkce je potřeba zhruba 100 m2 ploch včetně skladovacích a pomocných.
- Významná část produkce jde na export do západní Evropy, popřípadě může být zpracována v tuzemsku na produkt s vysokou přidanou hodnotou. Zpracovatelnost hmyzu do produktu je takřka 100 %.
- Bezodpadové hospodářství – trus z hmyzu je schválen u Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského jako výtečné organické hnojivo.
- Šetrnost k životnímu prostředí – hmyz nezapáchá, není hlučný a díky enzymatickému trávení produkuje minimální množství metanu
- Zkrmování domácích dostupných krmiv produkovaných místními farmáři – obilnin, brambor, jablek, mrkve apod.
- Minimální nároky na pitnou vodu – hmyz má zanedbatelnou spotřebu vody, což je do budoucna velmi pozitivní ukazatel. Hmyz přijímá vodu většinou ze vzdušné vlhkosti nebo přijímané potravy, takže na výrobu 1 kg hmyzu je potřeba zhruba 1,5-2 l vody, přičemž pro hovězí dobytek činí spotřeba vody cca 150 l/kg. U produkce vepřového a drůbežího masa je to o něco méně, nicméně stále se jedná o takřka stonásobně nižší spotřebu vody na výrobu stejně kvalitní živočišné bílkoviny, jako jsou tradiční druhy masa.
Co producenti hmyzu očekávají od začleňování do organizačních struktur v působnosti Ministerstva zemědělství ČR?
- Zařazení chovu hmyzu na stejnou úroveň jako ostatní hospodářská zvířata. Toto by mělo být řešeno již zmiňovaným veterinárním zákonem.
- Rovný přístup k možnosti čerpání investičních a provozních dotací určených pro živočišnou výrobu (vlastní zkušenost, udržitelnost konkurenceschopnosti v rámci EU).
- Snadnější přístup k informacím ať už v oblasti legislativních změn nebo příchodu nových technologií.
- Možnost iniciovat a aktivně ovlivňovat změny v zemědělské a potravinářské politice Ministerstva zemědělství.
Demografové předpokládají, že v roce 2050 bude na planetě přibližně 9 mld. obyvatel. Tento nárůst počtu obyvatel nebude možné nasytit pouze zvyšováním produkce klasické živočišné výroby, bude nutné také hledání nových a netradičních zdrojů živočišných bílkovin, jakými jsou hmyz, řasy, mikroorganismy atd. Produkce a zpracování hmyzu pro potravinářské účely se ve světle této prognózy jeví jako dlouhodobě perspektivní obor lidské činnosti.